Výstava v knihovně: Přístav barev (I. Liebichová)
Kategorie: Pro dospělé, Místo: KC Průhon
| Datum konání | 17.Září 2026 dle otevírací doby knihovny |
| Kategorie | Pro dospělé |
| Místo konání | KC Průhon |
| Vstupné | Zdarma Rezervovat |
Výstava PŘÍSTAV BAREV v prostorách Místní knihovny v Praze Řepích představuje tvorbu Ivety Liebichové.
Iveta Liebichová pochází ze Slovenska a v současnosti žije v Praze na Lužinách. Řepy jsou jí však velmi blízké, protože zde strávila 16 let. Vystudovala stavební školu a v současnosti pracuje ve zdravotnictví.
Místo konání: Místní knihovna v Praze Řepích.
Výstava je přístupná v otevírací době knihovny od 1. září do 20. listopadu 2026.
Vstup zdarma.
Iveta Liebichová pochází ze Slovenska a v současnosti žije v Praze na Lužinách. Řepy jsou jí však velmi blízké, protože zde strávila 16 let. Vystudovala stavební školu a v současnosti pracuje ve zdravotnictví.
„Někdy se člověk vydá na cestu, aniž by věděl, kam ho zavede. Moje cesta začala docela obyčejně – barvou, štětcem a prázdným plátnem. Časem jsem ale pochopila, že právě na tom prázdném místě dokážu najít a vyjádřit něco, pro co se mi slova hledají mnohem hůř.
Malování pro mě není snahou vytvořit dokonalý obraz. Je to chvíle, kdy nechávám stranou rozum a dovoluji si následovat pocit. Nevím předem, co přijde. Někdy vzniká obraz lehce, skoro sám, jindy se k němu musím vracet, něco změnit a znovu hledat cestu dál.
Vlastně stejně jako v životě.
Možná právě proto jsem svou výstavu nazvala Přístav barev.
Přístav pro mě není jen místem bezpečí. Je místem mezi tím, co bylo, a tím, co teprve přijde. Připlouváme do něj se vším, co jsme cestou prožili. S radostí i bolestí, se vzpomínkami, ztrátami, nadějí i sny. Na chvíli zakotvíme, abychom se nadechli a mohli znovu vyplout.
A podobně vnímám i svoje obrazy.
Každý z nich v sobě nese určitý okamžik mé cesty. Někdy je v něm světlo, jindy ticho, síla nebo křehkost. Něco, co se možná nedá přesně pojmenovat, ale přesto to v nás existuje.
Velkým okamžikem na mé cestě bylo setkání se Zdeňkou Ďáskovou. Díky ní jsem začala hlouběji vnímat svět, který není vidět očima. Setkání s neviditelným světem mi otevřelo dveře k neskutečným možnostem a naučilo mě lépe chápat podstatu předání vlastního vnitřního světa světu.
Pochopila jsem, že ne všechno musíme umět vysvětlit.
Někdy stačí cítit.
A právě tehdy pro mě barvy přestaly být jen barvami. Staly se řečí, kterou dokážu vyjádřit něco, co bych možná nikdy nedokázala vyslovit.
Do každého obrazu tak vstupuje něco ze mě. Něco prožitého, něco nalezeného, někdy i něco dávno zapomenutého. Ale ve chvíli, kdy obraz dokončím a postavíte se před něj vy, začíná další příběh.
Ten váš.
Nechci vám říkat, co máte v mých obrazech vidět. Chci vám ponechat prostor pro vlastní pocit a vlastní představivost. Možná v jednom objevíte klid, v jiném vzpomínku, energii, naději nebo něco, co ani nedokážete pojmenovat.
A možná právě tam se na okamžik potkáme.
Přístav barev je pro mě zastavením na cestě. Místem, kde se potkává viditelné s neviditelným, skutečnost s představou a můj vnitřní svět se světem člověka, který před obrazem stojí.
Pokud vás některý z obrazů přiměje alespoň na chvíli zpomalit, něco pocítit nebo se podívat sami do sebe, potom našel svůj skutečný smysl.
Vítejte v Přístavu barev.
Možná zde nenajdete to, co hledáte.
Možná zde objevíte něco, o čem jste ani nevěděli, že hledáte."
Malování pro mě není snahou vytvořit dokonalý obraz. Je to chvíle, kdy nechávám stranou rozum a dovoluji si následovat pocit. Nevím předem, co přijde. Někdy vzniká obraz lehce, skoro sám, jindy se k němu musím vracet, něco změnit a znovu hledat cestu dál.
Vlastně stejně jako v životě.
Možná právě proto jsem svou výstavu nazvala Přístav barev.
Přístav pro mě není jen místem bezpečí. Je místem mezi tím, co bylo, a tím, co teprve přijde. Připlouváme do něj se vším, co jsme cestou prožili. S radostí i bolestí, se vzpomínkami, ztrátami, nadějí i sny. Na chvíli zakotvíme, abychom se nadechli a mohli znovu vyplout.
A podobně vnímám i svoje obrazy.
Každý z nich v sobě nese určitý okamžik mé cesty. Někdy je v něm světlo, jindy ticho, síla nebo křehkost. Něco, co se možná nedá přesně pojmenovat, ale přesto to v nás existuje.
Velkým okamžikem na mé cestě bylo setkání se Zdeňkou Ďáskovou. Díky ní jsem začala hlouběji vnímat svět, který není vidět očima. Setkání s neviditelným světem mi otevřelo dveře k neskutečným možnostem a naučilo mě lépe chápat podstatu předání vlastního vnitřního světa světu.
Pochopila jsem, že ne všechno musíme umět vysvětlit.
Někdy stačí cítit.
A právě tehdy pro mě barvy přestaly být jen barvami. Staly se řečí, kterou dokážu vyjádřit něco, co bych možná nikdy nedokázala vyslovit.
Do každého obrazu tak vstupuje něco ze mě. Něco prožitého, něco nalezeného, někdy i něco dávno zapomenutého. Ale ve chvíli, kdy obraz dokončím a postavíte se před něj vy, začíná další příběh.
Ten váš.
Nechci vám říkat, co máte v mých obrazech vidět. Chci vám ponechat prostor pro vlastní pocit a vlastní představivost. Možná v jednom objevíte klid, v jiném vzpomínku, energii, naději nebo něco, co ani nedokážete pojmenovat.
A možná právě tam se na okamžik potkáme.
Přístav barev je pro mě zastavením na cestě. Místem, kde se potkává viditelné s neviditelným, skutečnost s představou a můj vnitřní svět se světem člověka, který před obrazem stojí.
Pokud vás některý z obrazů přiměje alespoň na chvíli zpomalit, něco pocítit nebo se podívat sami do sebe, potom našel svůj skutečný smysl.
Vítejte v Přístavu barev.
Možná zde nenajdete to, co hledáte.
Možná zde objevíte něco, o čem jste ani nevěděli, že hledáte."
Iveta Liebichová
Místo konání: Místní knihovna v Praze Řepích.
Výstava je přístupná v otevírací době knihovny od 1. září do 20. listopadu 2026.
Vstup zdarma.