Promítání: 30 let od obnovy řepského kláštera
Kategorie: Pro dospělé, Místo: KC Průhon
| Datum konání | 8.Červen 2026 18:00 hod. |
| Kategorie | Pro dospělé |
| Místo konání | KC Průhon |
| Vstupné | Zdarma Rezervovat |
Zveme vás na dokument Jaroslava Hájka - 30 let od obnovy řepského kláštera - pod záštitou starostky MČ Praha 17 Aleny Kopejtkové.
Termín: pondělí 8. června, v 18:00 hod.
Délka: 60 min
Místo konání: Sál KC Průhon
Omezený počet míst, prosíme přijďte včas. Začátek v 18:00 hod.
Vstup zdarma.
30 let od obnovy původního řepského kláštera, dnes Domova sv. Karla Boromejského v Řepích
Další pokračování seriálu o řepské historii ve filmovém dokumentu Jaroslava Hájka, tentokrát o historii řepského kláštera, dnes Domova sv. Karla Boromejského. Ten si připomíná 30 let od obnovy své činnosti, po pádu totalitního režimu, kdy byl opětovně navrácen do rukou řeholních sester Boromejek. Ty zde v roce 1996 založily Domov s lůžkovou částí, sloužící nemocným a potřebným seniorům.
Dokument přibližuje celou historii kláštera od jeho prvopočátku po příchodu Boromejek do Řep, přes vznik původního sirotčince, později ženské trestnice. Dále připomíná jeho nejhorší období přes obě světové války, znárodnění, perzekuce řeholních sester, odsun do pohraničí, zatýkání a věznění po současnost.
Nezapomíná také na významné osobnosti, které byly s klášterem spjaty. Například Milosrdnou sestru, řeholním jménem Marii Chariras, původem hraběnku Coudenhove, vyrůstající jako komtesa Albertina Sophie u císařského dvora ve Vídni. Nebo také legendárního loupežníka Václava Babinského, který na sklonku svého života v klášteře pracoval jako zahradník také dožil.
Historie kláštera z knihy o Řepích Jaroslava Hájka
Historie kláštera v Řepích bezprostředně souvisí s příchodem sester sv. Karla Boromejského z Francie do Prahy v roce 1837. Sestry své dílo započaly na Malé Straně pod Petřínem, kde postavily nemocnici a mateřinec se sídlem generální představené. V roce 1858 zakoupila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pozemek zvaný Taicmanův dvůr v Řepích a na něm v letech 1858 – 1864 vystavěla klášter v klasicistním stylu. Jeho součástí se stal kostel Sv. Rodiny, který byl posvěcen vikářem a farářem Slavíčkem z Neutonic v roce 1861. Klášter původně sloužil jako sirotčinec, který byl po čtyřech letech péče o 400 sirotků kvůli epidemii trachomu (oční choroby) zrušen. V roce 1864 bylo rozhodnuto, že se zde zřídí ženská věznice, která začala fungovat od roku 1865. Zajímavostí je, že v letech 1861 – 1879 zde po propuštění ze žaláře pracoval jako zahradník pověstný loupežník Václav Babinský, který v Řepích také zemřel a je pochován na místním hřbitově. V období let 1933 – 1934 byl kostel Sv. Rodiny vymalován v beuronském stylu bratrem Antonínem Vrbíkem, členem řádu sv. Benedikta z Prahy – Emauz. Zakladatelem beuronské umělecké školy je P. Desiderius Lenz z benediktinského opatství Beuron v Německu. Jedná se o syntézu starokřesťanského umění, byzance a gotiky obohacenou o prvky umění egyptského. V řepském kostele byly užity motivy ze života Svaté rodiny a zvláštností jsou i vyobrazení mnoha andělů. V roce 1948 došlo ke zrušení ženské trestnice a budova byla upravena na ústav sociální péče pro dospělé. V roce 1950 pak dochází k násilné likvidaci Kongregace a odsunutí řádových sester do pohraničí. V té době započala i devastace kostela Sv. Rodiny. Celý interiér byl zničen, malby zabíleny a zařízení včetně oltáře, varhan a zvonů zmizelo. Byla sundána věž kostela, který následně sloužil jako garáž pro nákladní automobily. Od roku 1958 se uživatelem budovy kláštera stává Výzkumný ústav zemědělské techniky. Po navrácení majetku Kongregaci byla po roce 1990 započata rekonstrukce zchátralého objektu včetně restaurace kostela. V průběhu restaurátorských prací byla ze vzácných maleb odstraněna přemalba a byly zafixovány zachovalé části maleb. V současné době kostel slouží potřebám komunity sester boromejek, farnosti sv. Martina a v neposlední řadě jako řepský kulturní stánek, ve kterém se koná mnoho koncertů.
V roce 1996 Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského zakládá Domov sv. Karla Boromejského a otevírá ho ke službě nemocným seniorům. Součástí objektu je také oddělení výkonu trestu pro ženy, které spadá pod vazební věznici Ruzyně. Tím se navázalo na historii ženské věznice v objektu kláštera.
Termín: pondělí 8. června, v 18:00 hod.
Délka: 60 min
Místo konání: Sál KC Průhon
Omezený počet míst, prosíme přijďte včas. Začátek v 18:00 hod.
Vstup zdarma.
30 let od obnovy původního řepského kláštera, dnes Domova sv. Karla Boromejského v Řepích
Další pokračování seriálu o řepské historii ve filmovém dokumentu Jaroslava Hájka, tentokrát o historii řepského kláštera, dnes Domova sv. Karla Boromejského. Ten si připomíná 30 let od obnovy své činnosti, po pádu totalitního režimu, kdy byl opětovně navrácen do rukou řeholních sester Boromejek. Ty zde v roce 1996 založily Domov s lůžkovou částí, sloužící nemocným a potřebným seniorům.
Dokument přibližuje celou historii kláštera od jeho prvopočátku po příchodu Boromejek do Řep, přes vznik původního sirotčince, později ženské trestnice. Dále připomíná jeho nejhorší období přes obě světové války, znárodnění, perzekuce řeholních sester, odsun do pohraničí, zatýkání a věznění po současnost.
Nezapomíná také na významné osobnosti, které byly s klášterem spjaty. Například Milosrdnou sestru, řeholním jménem Marii Chariras, původem hraběnku Coudenhove, vyrůstající jako komtesa Albertina Sophie u císařského dvora ve Vídni. Nebo také legendárního loupežníka Václava Babinského, který na sklonku svého života v klášteře pracoval jako zahradník také dožil.
Historie kláštera z knihy o Řepích Jaroslava Hájka
Historie kláštera v Řepích bezprostředně souvisí s příchodem sester sv. Karla Boromejského z Francie do Prahy v roce 1837. Sestry své dílo započaly na Malé Straně pod Petřínem, kde postavily nemocnici a mateřinec se sídlem generální představené. V roce 1858 zakoupila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pozemek zvaný Taicmanův dvůr v Řepích a na něm v letech 1858 – 1864 vystavěla klášter v klasicistním stylu. Jeho součástí se stal kostel Sv. Rodiny, který byl posvěcen vikářem a farářem Slavíčkem z Neutonic v roce 1861. Klášter původně sloužil jako sirotčinec, který byl po čtyřech letech péče o 400 sirotků kvůli epidemii trachomu (oční choroby) zrušen. V roce 1864 bylo rozhodnuto, že se zde zřídí ženská věznice, která začala fungovat od roku 1865. Zajímavostí je, že v letech 1861 – 1879 zde po propuštění ze žaláře pracoval jako zahradník pověstný loupežník Václav Babinský, který v Řepích také zemřel a je pochován na místním hřbitově. V období let 1933 – 1934 byl kostel Sv. Rodiny vymalován v beuronském stylu bratrem Antonínem Vrbíkem, členem řádu sv. Benedikta z Prahy – Emauz. Zakladatelem beuronské umělecké školy je P. Desiderius Lenz z benediktinského opatství Beuron v Německu. Jedná se o syntézu starokřesťanského umění, byzance a gotiky obohacenou o prvky umění egyptského. V řepském kostele byly užity motivy ze života Svaté rodiny a zvláštností jsou i vyobrazení mnoha andělů. V roce 1948 došlo ke zrušení ženské trestnice a budova byla upravena na ústav sociální péče pro dospělé. V roce 1950 pak dochází k násilné likvidaci Kongregace a odsunutí řádových sester do pohraničí. V té době započala i devastace kostela Sv. Rodiny. Celý interiér byl zničen, malby zabíleny a zařízení včetně oltáře, varhan a zvonů zmizelo. Byla sundána věž kostela, který následně sloužil jako garáž pro nákladní automobily. Od roku 1958 se uživatelem budovy kláštera stává Výzkumný ústav zemědělské techniky. Po navrácení majetku Kongregaci byla po roce 1990 započata rekonstrukce zchátralého objektu včetně restaurace kostela. V průběhu restaurátorských prací byla ze vzácných maleb odstraněna přemalba a byly zafixovány zachovalé části maleb. V současné době kostel slouží potřebám komunity sester boromejek, farnosti sv. Martina a v neposlední řadě jako řepský kulturní stánek, ve kterém se koná mnoho koncertů.
V roce 1996 Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského zakládá Domov sv. Karla Boromejského a otevírá ho ke službě nemocným seniorům. Součástí objektu je také oddělení výkonu trestu pro ženy, které spadá pod vazební věznici Ruzyně. Tím se navázalo na historii ženské věznice v objektu kláštera.